Dobrý den pane Holan.
Myslím, že jsem Všemu porozuměl, tedy Vašemu popisu a důvodům apod. Vše se mi zdá logické. I to odčerpávání vrtem v místě sklepení. Předpokládám, že by byl vrt uzavřený těsným poklopen a výška spodní vody by byla hlídána čidlem. Odvod vody při odčerpávání máte zřejmě také již promyšlený. Musím říci, že v podstatě jsem při jedné konzultaci s vlastníkem velmi nákladné novostavby navrhl stejné řešení, jelikož odvod vody drenáží také nebyl přijatelný a v některých místech spodní stavby ani proveditelný z přístupových důvodů. Novostavba měla všechny hydroizolace, ale při větších úhrnech dešťových srážek bylo sklepení v katastrofálním stavu. Zdi mokré do výšky až 2 metrů a v jedné místnosti, kde nebyla na betonové podlaze dlažba, byla silná viditelná vlhkost a v některých místech této místnosti i louže. Vlhkost byla pravděpodobně všude pod keramickou dlažbou i v ostatních místnostech. Když jsem zvážil všechny možnosti ve sklepení, navrhl jsem v podstatě identický postup. Vycházel jsem z myšlenky a také z informací majitele objektu, že stavba byla založena se všemi hydroizolacemi a hlavně majitel byl natolik zklamaný ze stavu sklepení, že požadavek byl vyřešit problém co nejsnazší cestou. Tento stav byl způsoben evidentně netěsnostmi ve spojích či poškozenými místy v nové hydroizolaci. Úniky rozvodů vody a odpadů byly tlakovou zkouškou vyloučeny a také případná tato příčina by byla dle průběhu zavlhání nepravděpodobná. Popis majitele byl tento: v případě, že dlouho neprší, zdivo začne relativně brzy vysychat, mapy se rychle snižují k podlaze a zavlhlý povrch betonové podlahy jedné místnosti bez dlažby začíná také vysychat. Tím bylo zřejmé, že zavlhání stavby pod úrovní terénu způsobuje tlaková voda, ať spodní či povrchová, která se u základů domu/u základové desky shromažďovala a vytvářela sloupec vody u zdiva pod úrovní terénu. Pravděpodobně, netěsnostmi spoje/ů mezi vodorovnou a svislou hydroizolací docházelo k rychlému zamokřování vrchního betonu, jelikož voda se velmi pravděpodobně dostávala nad vodorovnou hydroizolaci navařenou na desce. Následně docházelo k natahování vlhkosti zejména do obvodových zdí, ale i vnitřních. Tyto suterénní prostory byly vyprojektovány pro podobné účely, které popisujete ve Vašem případě. Takže spousta rozvodů vody, odpadů, elektroinstalace a drahých filtračních, topných a jiných zařízení. Vycházel jsem z toho, a to bylo také zadáním majitele objektu, jak nejsnáze vyřešit tuto fatální situaci novostavby, jelikož by se zásadní sanace těchto prostor pohybovala v řádech statisíců korun. A tak jsem navrhl v místnosti, která byla v podstatě nejmenší a byla polohou vedle schodiště ve sklepení bez dlažby, kde byla pro zjištění stavu již provedena sonda skrz vrstvy v podlaze, která byla plná vody, vyhloubit v podlaze sběrnou plastovou jímku bez dna, do které se nainstalují čidla pro spínání kalového čerpadla s hlídáním min. a max. výšky vody. Samozřejmě, jak popisujete, horní výška hladiny vody byla nastavena pod spodní hranou základové desky. Tím, že pozemek byl svažitý, potrubí odčerpávající vodu bylo možné spádově zakončit do vsakovací jímky v nejnižším místě pozemku, kde začínal les. Takže voda je určitě při občasném sepnutí čerpadla oázou porostu v okolí zakončeného odvodu vody. Ale to teď není podstatné. V momentě, kdy se vše dokončilo, čerpadlo začalo hlídat hladinu spodní vody, suterénní místnosti začaly velmi rychle vysychat. I tam bylo vyřešené spolehlivé a účinné odvětrávání. Tím se potvrdil předpoklad, že stav nezpůsobovala zemní vlhkost, ale opravdu spodní voda, která se při sebemenší netěsnosti ve spojích do objektu dostávala. Ale ani tyto ne zcela dokonalé spoje nových hydroizolací nezpůsobovaly zavlhání spodní stavby. Z toho je jasné, že tlaková voda působící na spodní stavbu je dokonalou prověrkou nově zhotovených hydroizolací. Bylo to v podstatě jedno z nejjednodušších řešení, ale přesto bylo v tomto případě neuvěřitelně účinné. Tento postup zamezil působení tlakové vody na spoje spodních hydroizolací, avšak zemní vlhkost, která je v zemině podzákladí domu obsažena vždy (v našich zeměpisných šířkách), těmito spoji nepronikala a tak tímto opatřením byl fatální problém vyřešen. Nechci tvrdit, že toto je standardní řešení, jak postupovat při sanaci spodní stavby, ale jak já (moje role byla pouze konzultační), tak zejména majitel, jsme si oddychli. Byl to také tak trochu postup pokus omyl, ale myslím, že jsem dostatečně vysvětlil, proč se takto postupovalo.
S přátelským pozdravem
Jiří Schwarz

Velice Vám děkuji za popis a postup. Nejste první, kdo tvrdí, že se jedná o tlakovou vodu, čemuž prý i nasvedčuje ta fotografie, kde jsou jasně vidět okraje toho fleku. Víceméně jsem již rozhodnutý pro tuto „“studánku““ jen zatím musím vyřešit přesně to umístění.

Chci se zeptat, když jste tuto „“studánku““ vrtali nebo kopali, kam přesně v domě jste jí umístili? Respektive jak daleko od viditelného zdroje vlhnutí? Nejvíce nám to vlhne právě uvnitř v kotelně, nicméně zvhlnutá je i stěna pod terasou (což je přibližně 1-2 metry před touto zdí). Jestli je lepší umístit tuto studánku ještě před nosnou zeď nebo do její těsné blízkosti? Dle mého názoru nejúčinnější by to bylo umístit ven těsně před dům, jenže tam by bylo složité vyřešit odvod této vody (především v zimě kvůli zamrzání).

Jinak ten popis by byl přesně jak píšete. Trubka třeba 200 m průměr, plastová s volným dnem, přibližně 0,5 až 1m pod nějnižší základy domu, kalové čerpadlo a čidla hladiny. Pokud by hladina stoupla dejme tomu těsně pod základy, tak se čerpadlo zapne a odčerpá vodu.

Děkuji
Jaroslav Holan

Dobrý den pane Holane. Já bych řekl, že umístění bych zvolil tam, kde Vám to bude nejméně překážet a zejména v nejvíce postižené místnosti. To je myslím kotelna. Nemyslím si, že umístěním jímky pro odčerpávání spodní vody o metr či dva jakýmkoliv směrem se něco změní na záměru. V případě, který jsem popisoval, se provedlo ruční vybourání podlahy a výkop se provedl ručně do hloubky cca 1500 mm o průměru cca 600 mm tak, aby se dal vložit plastový válec s o něco menším průměrem (500 mm), který již byl připraven. Následně se plastový válec s těsným poklopem vložil do výkopu a ihned se zabetonoval do výšky okrajově obnažené vodorovné hydroizolace v podlaze. Dno jímky, které se samozřejmě nechalo propustné, se vysypalo do výšky cca 150 mm kamenivem. Po dostatečné pevnosti betonu se použila tixotropní hydroizolace AquaStop Bitumen 2K se snahou se napojit na hydroizolaci podlahy a na vnější obvod plastové jímky. Po zatvrdnutí hydroizolace se dobetonovala výška vrchního betonu. Výkop byl náročný, zejména proto, že se postupně naplňoval vodou, ale naštěstí se tyto práce prováděly v sušším období a tak se voda stačila postupně odčerpávat kalovým čerpadlem. Následně se do jímky vložila čidla pro hlídání vodní hladiny a čerpadlo, atd.
Jiří Schwarz